Malé zamyšlení nad tím, jak by to v budoucnu mohlo vypadat
Aneb
Za všechno můžou doktoři


S blížícím se koncem roku 2000 vstupujeme do nového tisíciletí. Hodně se mluví a píše o tom, jaké to asi v budoucnu s naší planetou bude vypadat. Těžko říct, co se asi ve třetím tisíciletí nebo aspoň v jedenadvacátém století může všechno udát, to nemůže nikdo stoprocentně předpovědět, dokonce i tak velký jasnovidec a astrolog Nostradamus se několikrát spletl. Myslím si však, že by se dalo odvodit, co se stane jistě, co možná a co je nepravděpodobné.

Jisté je, že se věda a technika bude rychle vyvíjet kupředu. Pokrok se zastavit nedá. Zdá se, jako by budoucnost patřila počítačům, kybernetice, umělé inteligenci. Pravděpodobně se dočkáme i nějakého toho člověku podobného robota, androida, oblíbeného hrdinu mnoha autorů sci-fi literatury. Je to velmi pravděpodobné. Roboti budou dále nahrazovat pozice dělníků, jak tomu bylo doposud, takže se bude víc lidí věnovat třeba umění nebo nicnedělání v nezaměstnanosti.

Jisté je, že se bude "Země zmenšovat a zmenšovat". Rychlejší a modernější dopravní prostředky nahradí ty starší a pomalejší. Už teď si můžou někteří bohatší pozemšťané zakoupit lístek na raketoplán. Výlety na Měsíc nebudou v budoucnu zřejmě nic neobvyklého. Snaha kolonizovat Mars se zatím nedaří. Ale co není, může být. Aspoň se ukáže, jestli ti marťané opravdu existují.

Jisté je, že lékařská věda učiní ještě mnohé velké objevy. Klíč leží v genetice. Probíhá projekt HUGO - mapování lidského genomu, kompletní genetické výbavy člověka. Američtí vědci před nedávnem objevili gen rakoviny a stárnutí. Zdá se, že léčení rakoviny je nadosah. O tom se lidem před pár lety ani nesnilo. Lidský věk se bude prodlužovat, někteří optimisté věří, že se člověk dožije až 150-ti let. S tím však souvisí neblahý důsledek přemnožování lidstva a nabízí se otázka: unese nás ještě Země?

Jisté je, že bude přibývat geneticky upravovaných potravin. Neví se však ještě, jaké můžou mít vedlejší účinky a co všechno od nich můžeme čekat. Budoucnost ukáže, jestli si člověk nehraje s přírodou až moc, jestli se mu to nestane osudným. V současné době je často skloňováno slovo klonování. Klonují se ovce, kozy, prasata a bůh ví co ještě. Vědci chtějí klonovat i lidská embrya, aby tak mohli pěstovat náhradní orgány. Ozývají se hlasy pro i proti. Pro některé je to neetické, pro jiné je to praktické a užitečné. Těžko někdo řekne, jestli je takové embryo už lidská bytost nebo ještě ne. Pokud by tomu tak bylo, nedovedu si představit, že by měl někdo takovou smůlu a musel existovat třeba jako ledvina nebo pravá plíce. Je tady ale ještě jiná cesta pěstování náhradních lidských orgánů: vědci dokázali, aby na myším hřbetě vyrostl ušní boltec. To je ale dilema - zvířata či embrya? Někdo tvrdí, že i živočichové mají duši...

Jisté je, že budou i nadále vymírat různé druhy živočichů či rostlin. A nebo přežijí jen v zoologických zahradách. Tropických pralesů kvapně ubývá, toxických odpadů přibývá. Ozónová díra roste. Vlivem skleníkového efektu můžeme očekávat globální oteplování, což by mohlo mít za následek tání ledovců a tím pádem i zatopení velké části pevniny. (Má to i svou světlou stránku - naše republika by tak měla moře...) Spasí nás recyklování odpadů? Blíží se Den Země, snad ti ekologové něco vymyslí.

Možné je, že konečně lidstvo zodpoví otázku, jestli je ve vesmíru samo. Astrologové doslova každým dnem objevují nové planety, hvězdy, galaxie. Existují programy na vyhledávání mimozemských inteligencí, hlavní roli v tom všem hrají jak jinak než Spojené státy americké. Jelikož však v této zemi hlavně vysocí političtí a armádní činitelé a tajné služby úspěšně tají veškeré důležité informace, svět se sotva co dozví. Je to prý proto, aby se zabránilo panice. Tento argument však paradoxně dokazuje, že je co tajit. Není to dlouho, co byl přijat zákon o odtajnění, takže se za nějaký ten pátek můžeme například dozvědět, kdo skutečně zavraždil Kenedyho, nebo jestli opravdu havaroval v Nevadské poušti meteorologický balón či to byla nehoda létajícího talíře.

Možné je, že politická situace ani v budoucnosti nebude na celé planetě příznivá. Ostatně konflikty můžou vzplanout kdekoli a kdykoli, stačí málo. I když už Studená válka dávno skončila, mezi východem a západem to stále vře. Na obou stranách se rychle rozvíjí zbrojní průmysl, Amerika ve druhé světové neváhala použít atomovou bombu, svět se děsí pomyšlení, jestli se v budoucnu rozpoutá další rozsáhlejší válka, asi se jí bude říkat atomová. Ale jaderné zbraně nejsou zdaleka tak nebezpečné, jako například jisté chemické nebo bakteriologické prostředky určené pro hromadné zabíjení. Jejich použití je jednodušší a efektnější, bakterie znamenají smrtelné ohrožení pro celé lidstvo. Vědci již umí "stvořit život". Zatím sice jenom v té nejjednodušší podobě, ale i to stačí. Uzavírají se sice mírové dohody, ale každá země, každý stát investuje nemalé peníze do zbrojního průmyslu, armády, která je tu přece jen proto, aby bránila a ne útočila, do výzkumu s jediným cílem - nalézat co nejrychlejší a nejefektivnější způsoby likvidace protivníka. Jestliže existuje země, která se brání, musí existovat zákonitě i země, která útočí. Není dohody, která by se nedala porušit, jak ostatně už historie dokázala. Ale člověk je tvor nepoučitelný. Proč lidstvo investuje tolik času, energie a prostředků, aby našlo cestu, jak se zlikvidovat? Samozřejmě že patologická soutěživost a agresivita nikdy nevymizí, ale proč hned sahat po zbraních? Už dávno jsme slezli ze stromů, označujeme se za nejinteligentnější tvory na Zemi (a snad i ve vesmíru!) a přece se neumíme ovládat? A co kdyby se všechny konflikty řešily třeba v boxerském ringu nebo na hřišti? To je utopie, stejně jako, jak bylo dokázáno, neexistuje ideální stát, nebude pravděpodobně existovat nikdy ani ideální stav, tedy mír, na celé planetě. Když má někdo chuť ovládat svět a myslí si, že má snad i tu moc, a má k ruce ty nejdražší a nejmodernější hračky, je těžké mu zabránit v tom, aby si nehrál. Pak se ale už některé věci nedají vzít zpátky, zvláště když se vymknou z rukou, a následky mohou být opravdu velmi nebezpečné pro všechny. Výstrahou nám mohou být třeba důsledky ekologických katastrof, stačí se podívat do Černobylu a okolí. Zatím to byly naštěstí jen lokální záležitosti s poměrně malým dosahem, děsme se však záležitosti globální. Na druhé straně by se dalo říct, že použití vodíkových bomb, smrtelných bakterií a virů a podobně je jediná cesta, jak zabránit přemnožení lidstva. Je to sice hodně cynické, ale...

Možné je, že se splní proroctví některých jasnovidců. Zajímavé je, že mezi nimi není žádný optimista. Hodně jich předpovídá, že si konečně užije Amerika na své vlastní půdě. Buďto válečný konflikt nebo ekologická katastrofa, co jiného. Dokonce prý zmizí po roce 2000 dvě třetiny pevniny USA pod vodou. Známý astrolog Nostradamus předpověděl, že na zemi zanedlouho sestoupí král děsu a bude dlouho a šťastně kralovat mořím i pevninám. Posléze zachvátí Zemi obrovský požár a pak bude tak dlouho pršet, že sotva ještě bude existovat místo, které by nebylo pokryto vodou. Americký jasnovidec Edgar Cayce zase tvrdil, že mnoho katastrof, zemětřesení a povodní způsobí změna zemské osy. Zkrátka buď bude padat déšť nebo asteroidy, tak by se daly vize do budoucna zobecnit. Nemyslím si ale, že je na místě všem těmto předpovědím věřit, vždyť kolikrát byl předpovídán konec světa? A kolikrát nastal? (Ani předpovědím počasí se nedá stoprocentně důvěřovat, i když jsou postaveny na vědeckém základě. Proto je lepší mít vždycky při sobě deštník, i když proti hodně kyselému nebo radioaktivnímu či jinak modifikovanému dešti ani ten deštník nepomůže.)

Nepravděpodobné je, že by se člověk v budoucnu změnil. On se ve své podstatě nezměnil od začátku své historie, jediné, co změnil, je prostředí a oděv. Lidstvo nebude nikdy v žádné záležitosti jednotné, na to jsou pohádky. City také zůstávají stále stejné, jenom jejich projevy se časem mění podle toho, v jakém je člověk prostředí a co má právě po ruce. Když se pravěký člověk naštval na svého bližního, házel po něm kameny. Dnes se hážou přinejmenším nože, aby toho pesimismu nebylo málo.

Jisté je, že ta naše budoucnost nevypadá zrovna růžově. Když se podíváme na Ameriku, vidíme dnes jenom astronomické dluhy a zhoršující se životní podmínky. Vražda je druhou nejčastější příčinou smrti na pracovišti. Studenti střílejí po učitelích a dokonce i po spolužácích: museli se zavést uniformy, aby se přestalo vraždit kvůli značkovým hadrům. Rodinu nahrazují gangy, které proti sobě bojují. Střelné rány jsou nejčastější příčinou smrti mladých černých Američanů. A podobně to vypadá už i v britském království - školáci označí patronu jménem spolužáka určeného k zastřelení. A nejen to. Podaří se zabránit této "amerikanizaci", nebo se ještě rozšíří dál? Ať se podíváme na západ, na východ, nikde to nevypadá dvakrát příjemně.

Existují tři alternativy do budoucna, které vyspekulovali jistí mocnáři, aby aspoň část lidstva měla naději na přežití. Ano, zní to sice hrůzostrašně, ale velká loď jménem Země se potápí a kdo není slepí, ten to vidí. Naneštěstí se může pravděpodobně pouze dívat, protože zvířata nespasí tím, že se stane vegetariánem, a skládek se nezbaví tím, že začne třídit odpad. Nelze ucpat ozónovou díru ani komíny továren a už vůbec ne výfuky automobilů. Cyklisté si na silnicích jen ničí plíce. Svět už poznal bezpočet atomových výbuchů, většinou zatím ve formě pokusů, ale i to stačí. Jako by jeden Černobyl nestačil, jako by nestačilo několik zmutovaných druhů rostlin a živočichů, ubohých nešťastných mutantů, kteří měli prostě tu smůlu, že se narodili na špatném místě ve špatný čas. Aby na tom lidé v budoucnu nebyli podobně.

Alternativa číslo jedna počítá s vystřelením děr do stratosféry, aby odvedla nahromaděné teplo a znečištění životního prostředí do kosmu. Jistá forma globálního úklidu, něco jako pouštění žilou "nemocné Země". Několik jaderných výbuchů hodně vysoko v atmosféře prý už proběhlo, což může mít za následek pouze vzrůst záření ve velkých výškách, pokud by se ovšem uskutečnily akce podle této alternativy, ozónová vrstva zmizí jako socha Svobody Davida Copperfielda.

Alternativa číslo dvě počítá s tím, že se vybraná elitní společnost stáhne do podzemních měst a vyčká do doby, než se lidé na povrchu povraždí a nebo to dílo zkázy za ně dodělá příroda. Alternativa číslo tři je obdobná s tím rozdílem, že vybraná elita bude vyslaná někam do vesmíru, třeba na Měsíc, na Mars nebo do nějakých vesmírných měst, a jako otroci by sloužilo několik smolařů z umírající Země, kteří by byli postupně obměňování. Počítalo by se mimo jiné s vymýváním mozků. Vypadá to jako vyprávění z nějakého nepovedeného sci-fi románu, ale pravda je, že většina odborníků se shoduje na tom, že lidstvo má před sebou dvacet, nejvýš třicet let existence.

Do jaké míry se s uvedenými alternativami do budoucna počítá, to je dílem spekulace. Jisté však je, že již teď existuje na Aljašce jakýsi vysokoenergetický vysokofrekvenční fázový radiový vysílač, jehož účelem má být vysílání energie do horních vrstev atmosféry. Nejvyšší výkon má být až sto miliard wattů, což ještě naštěstí není dosažitelné, ale již deset gigawattů (10 miliard wattů) za hodinu by odpovídalo explozivní síle atomové bomby svržené na Hirošimu. Projekt se nazývá HAARP (Highfrequency Active Auroral Research Project), dalo by se to česky nazvat "vařič ionosféry". Pokud se ovšem něco stane s ionosférou, což je ochrana Země proti kosmickému záření, je s námi amen. Jako vedlejší účinech takových hrátek s atmosférou však může být záření extrémně nízké frekvence (ELF), které by se mohlo vracet zpátky na planetu a ničit tak úspěšně biosféru.

Dále se také ví, i přes mnohé utajování, že v Americe od druhé světové vyrostlo zatím nejméně padesát podzemních instalací, takových padesát pěkně rozrostlých podzemních měst.

Ať už to s námi dopadne jakkoliv, vývoj se nedá vrátit zpátky. Těžko říct, co je víc humánní vzhledem k tomu, jaké jsou možnosti. Je humánnější zachránit aspoň část populace a tím pravděpodobně i celý druh, pokud dojde na nejhorší, nebo by bylo fér se potápět všichni společně, ruku v ruce s vědomím, že za to můžeme všichni stejným dílem, ta budem taky všichni stejně platit za své chyby? Ale vždycky tu jistě bude existovat množství zbohatlíků, kteří se budou domnívat, že oni jsou ti vyvolení a právě jen oni smějí přežít a spasit tak člověka jako druh. Ostatně první třída opouštěla Titanic jako první.

Celosvětový pokrok je také to, co mnohé lidi děsí. Kdyby každý obyvatel třetího světa měl dostat jednu roli toaletního papíru na týden, přišli bychom o všechny lesy. Každý rok přibývá na Zemi několik desítek miliónů lidí většinou v místech, kde vládne hlad a chudoba. Někteří krajní pesimisté tvrdí, že včera jsme ještě stáli před propastí, dnes jsme postoupili o krok dále. Nabízí se brutální úvaha, jestli snad viry jako HIV nebo ebola tady nejsou proto, aby lidstvo trochu nechutnou cestou zredukovali, a tím je snad i spasily. Říká se, že byly vyrobeny uměle člověkem právě k podobnému účelu. Říká se taky, že účinná léčba AIDS existuje, byla tu od samého začátku vzniku viru, ale běžní smrtelníci o ní nemají ani páru. Jedině ti vyvolení. Tady má zase hlavní slovo genetika, podle jakých jiných kritérií by se přeci vybírali?

Člověk se opravdu chová ke své rodné planetě jako parazit, ale pěkně hloupý a slepý parazit, který zabíjí svého hostitele. Vždyť vypouštíme do vzduchu tolik toxických látek, že můžeme být ještě rádi, že nemusíme používat plynové masky. Do deseti let, podle těch optimističtějších odhadů, by měly začít tát ledovce. Ubývá velmi rychle korálových útesů i lesů. A jestli nebude lesů, nebude ani nás. Vymírá spousta druhů rostlin a živočichů, pouště nahrazují zemědělsky využitou (zneužitou) půdu. O vodě se už radši ani nezmiňuji. A to se lidé radši dívají na to, co jim naservíruje Hollywood, než na to, jaký je skutečný stav věcí. Ale proč jim brát iluze, mohou aspoň snít o pohádkové budoucnosti pro sebe a pro své děti a nevzrušovat se nad tím, s čím stejně už nic nezmůžou. Možná.

(Taky nám mohou podat pomocnou ruku mimozemšťané, pokud nás zrovna nebudou chtít všechny svlažit smrtonosnými laserovými paprsky jako výsledek nepovedeného experimentu.)

Možná se ještě lidstvo vzpamatuje a dostane brzy rozum, vždyť jsme ještě nevymřeli. Budoucnost bude taková, jakou si ji uděláme. Každý z lidí je přímým účastníkem. Asi není dobré se nechat vyvést z míry nepříznivými prognózami, není dobré se dívat příliš daleko, to si pak člověk nevidí pod nohy a snadno zakopne.


Použité materiály:

- kniha Kdo ovládá svět od Viktora Farkase z nakladatelství Knižní klub
- články z různých novin, časopisů a jiných knih
- televizní dokumenty a zpravodajství
- vlastní mozek a oči